Kdy plodíme originální myšlenky?

Znáte ty chvíle, kdy usilovně přemýšlíte na řešením úkolu několik hodin čí dní a ne a ne přijít na ideální řešení a poté z čista jasna ta pravá myšlenka přijde sama a to ve chvíli, kdy nejste zrovna tak pozorní, kdy problému něvenujete tolik úsilí?

Vždyť se přeci problému věnuji naplno a věnuji mu veškeré usílí! Ale právě slepá orientace na dilčí úkol a detail může být příčinou nezdaru. Je potřeba věci vnímat v širším kontextu a většinou se řešení o sebe přihlásí samo.

Odkud se ale bere tato inspirace? Kde, kdy a jak vás napadají zajímavé věci?

Pokud hledám cestu k řešení nějakého problému, odkládám počítač a vyrazím se psem na procházku a o řešení přemýšlím jen v koutku mysli spíše podvědomě. Vnímám problém z dálky a z větší perspektivy, dochází mi tak širší souvislosti a najednou se objeví nápad, u kterého si říkám, že jak tak jasný, že vůbec nerozumím tomu, že mě tohle řešení nenapadlo hned. Považoval jsem tento jev spíše za náhodný, ale každým dnem se v něm utvrzuji. Pokud jsem slepě zaměřen na jeden úkol, u kterého si sám nad sebou pletu časový bič, protože bych měl přece „něco“ dělat a ne „pouze“ přemýšlet, ty správné nápady ani přijít nemohou.

Vyprázdněte svoji mysl, odstraňte stres a správné myšlenky si k vám najdou cestu samy.

Dalším vrahem originálních řešení je naše ovlivnění už známým řešením. Až moc často se mi stává, že vymyslím již vymyšlené, že mě mozek podvědomě vede k řešení, které zná. Vždy se tedy snažím vystoupit z už jednou vyjetých kolejí a odprostit svoji mysl od těchto vlivů, vždy si klást otázku proč a mít jinou odpověď, než „dělá se to tak“.

V této souvislosti mě napadá pokus s makaky a banánem, o kterém jsem se dočetl v knize Svoboda v práci, který ukazuje, jak až příliš často děláme věci, aniž bychom si byli schopni odpovědět na otázku proč. Pokus spočíval v tom, že do klece s makaky byli umístěné schůdky mající na vrcholu banán, ale jakmile se některý z makaků pokusil vylézt na schůdky a dojít si pro banán, byli všichni nepříjemně zkropeni vodou. Jakmile si tuto souvislost s pokusem získat banán a studenou sprchou osvojili, byl jeden makak vyměněn za nového bez této znalosti. Ten se samozřejmě ihned pokusil pro banán dojít, ale byl ze schodů ostatními bojící se nepříjemné sprchy svržen a náležitě potrestán. Poté byl vyměněn další obyvatel klece se stejným výsledkem. Svržení se ale účastnil i první nový obyvatel klece, který neznal pravý důvod tohoto chování. Až nakonec v kleci nebyl nikdo z původních, kteří zažili zkropení studenou vodou, přesto stále platilo pravidlo – na schůdky se nesmí. A v podobném duchu jednáme i my, nehledáme nová řešení a zarputile se držíme těch zavedených, přestože si možná už nědokážeme na onu důležitou otázku proč odpovědět.

Hledejte nové cesty. A otázku jak vyměnte za otázku proč.

1.září 2011 | 4605 | komentáře | inspirace

Líbil se vám, pobavil vás nebo se vám líbila třeba i jen jedna myšlenka z článku? Sdílejte prosím tenhle odkaz na facebooku, na twitteru a dejte mu Goolge +1.

přidat komentář